RECENZE: Králové videa – Povedený dokument o fenoménu rychlodabingu?

Proč to ale všechno píšu? Protože výsledek téhle kreativní skromnosti vlastně vůbec neodpovídá a spíše podtrhuje mé odvěké přesvědčení, že kvalita filmu nevzniká dokonalým zafinancováním a nejmodernějšími technologiemi, ale nápady a zanícením lidí zpoza kamery, kteří si vystačí i s málem a podstatné je pro ně téma, které chtějí vyprávět.

Hodnocení: 70 %

Z kraťasu celovečerákem

Tvůrci totiž rozhodně nezastírají skutečnost, že se nejedná o plně profesionální projekt, jenž by naplňoval veškerá kritéria, která známe z tvorby celovečerních filmů. Původní koncept byl spíše na film o délce 20 minut. Řada potenciálních aktérů se pro film z bezpečnostních důvodů odmítala vyjádřit. Audiovizuální kvalita kolísala dle zrovna dostupné techniky. A do střižny mířily hodiny materiálu, kterým až střihač Peter Pavlík musel dát zastřešující strukturu a spolu s kolegy vymyslet funkční „příběh“, který dá filmu hlavu a patu. Celkově se prý náklady vyšplhaly na zhruba 700 000 korun, přičemž podstatná část šla z kapes samotných tvůrců, kteří si zkrátka jen chtěli splnit sen a natočit film o tématu, který je zajímá, baví a chtějí ho zprostředkovat i dalších filmovým fanouškům.

Králové videa si v úvodním sestřihu, který silně připomene vtahující prology dokumentů z Netflixu, vytyčí jasný cíl představit éru osmdesátkového a devadesátkového rychlodabingu z pohledu lidí, kteří ho buď přímo zažili a podíleli se na něm, případně z pohledu lidí, kteří jím byli ovlivněni jako konzumenti. Svobodovi, který sám v dokumentu vystupuje jako „historik rychlodabingové éry“ a sběratel, se společně s kolegy podařilo dostat před kameru Ondřeje Hejmu, Frantu Fuku, Ondřeje Neffa, Romana Holého a další překladatele a pašeráky zahraničních kazet, které byly následně kopírovány a doplňovány simultánním překladem. Častokrát tento překlad nedával smysl. Byl ryze amatérský. S příšerným zvukem či manželskými hádkami v pozadí. Jenže v éře komunismu se stále jednalo o zjevení, které zprostředkovávalo západní kulturu místní socialistické společnosti.

Robin Hood socialismu

Zde hned narážím na jednu z mála výtek, které se u Králů videa nedají obejít, a to, že by si film zasloužil silnější sociálně-politické zasazení. Dokument sice na politickou situaci 80. let a období po převratu v roce 1989 naráží, velmi rychle ho však smete ze stolu slovy aktérů s tím „že se nějaký boj proti systému v jejich hlavách neodehrával“. To sice je pravda, ale silnější úvod do období Železné opony, státní kontroly nad filmem a následného porevolučního uvolňování, jež bylo spojené s výraznou privatizací by Králům videa dodal potřebnou hloubku a (mezinárodní) přesah podobně jako se to povedlo Ondřeji Hudečkovi v Páskách z Nagana. Ty dokázaly najít v olympijském hokejovém boji paralely se sovětským útlakem po invazi v roce 1968. Což je něco, co by velmi dobře fungovalo i zde, neboť právě pašování západních filmů bylo (byť často nezáměrnou) revoltou vůči systému podobně jako pašování západních LPček či undergroundové koncertování.

Králové videa si vystačí s tím, že historický kontext pouze naznačí a poté už se ženou za zábavnými osobními historkami o dabovacích večírcích, pronajímání poštovních schránek, převážení kazet přes policií hlídané hranice a postupný růst některých ilegálních podnikatelů, kteří na kazetách dokázali solidně zbohatnout. Právě ona zajímavost osobních historek a kariérní progres od fanouškovství po kazetové veksláctví dává Králům videa potřebnou rudou nit, která se táhne celkovou stopáží a dovoluje i střihačské paralely v podobě dobře proložených filmových ukázek. Pokud se mluví o policejních raziích na kazetové pašeráky, doprovází příběh záběry z Disneyho kresleného Robina Hooda. Jakmile dojde k přerušení dodávek nových kazet, objeví se scény z Poltergeista se zrnící obrazovkou. A zavírání kazetových bossů je znázorněné scénami z legendárního Uprchlíka. Tvůrci tak zároveň vyjadřují svůj jasný postoj k tehdejší ilegální činnosti, kterou zjevně vnímají jako sympatické rebelantství, které obíralo systém, dávalo chudým a pokud bylo trestáno, bylo trestem pro nevinné. Což upřímně řečeno nebyla vždy pravda, neboť hlavně pozdější velkobyznys s kazetami byl často za hranou podvodů a v čase 90. let už se jednalo o čisté pirátství, jak ho známe dnes, a nahlížení růžovými brýlemi tu není úplně na místě.

VHSkové veksláctví

Ostatně pirátství je očividně hodně ožehavé téma, jež by mohlo být dalším z nosných motivů a potenciální možností, jak tehdejší rebelantství napojit na současnost a dodat dokumentu určitou nadčasovou relevanci. Ani tímhle směrem se ovšem Králové videa nepouští a možná trochu pohodlně si vystačí s popsáním dvacetiletého období největší rychlodabingové éry bez výraznější přidané hodnoty.

Zde tvůrčí tým zjevně naráží na již zmíněný problém, že film na začátku neměl jasně vytyčené téma, strukturu a teze a příběhovou linii, která by se během natáčených rozhovorů dále vyvíjela. Vadí to? Trochu možná ano, ale opět je nutné připomenout, že se nejedná o profesionální dílo, ale o nadšenecký projekt, který si vytyčil za cíl hlavně uvést do problematiky neznalce a nostalgicky potěšit ty, kteří o tématu vědí první poslední. Tento cíl Králové videa plní vcelku bez problémů s jen občasnými pády do montážového stereotypu dabovaných ukázek. Pokud se však dokument podaří dostat před oči například školních diváků v hodinách mediální výchovy, může se jednat o velmi edukativní projekt, který zábavnou formou přiblíží vskutku unikátní období filmového byznysu v zemích na východ od Německa.

Autoři navíc tvrdí, že mají spoustu dalšího materiálu, jehož část bude dostupná na DVD a který by se dal v případě dalšího zájmu rozvíjet. Umím si obratem představit podobnou minisérii jako videoherní Nejvyšší skóre od Netflixu, která by téma šířeji rozpracovala a v jednotlivých kapitolách by se komplexněji zaměřila na prvky rychlodabingové éry. Do té doby ale Králové videa jako nostalgií zamlžený úvod do svérázného období podvratné filmové činnosti a překladatelského bizárku plně postačí.

Ani ne před rokem se skupina filmových nadšenců v čele s režisérem Lukášem Bulavou a dramaturgem Petrem Svobodou rozhodla, že zkusí štěstí na crowdfundingové platformě Startovač a vybere 270 000 korun na dokončovací práce svého dokumentu o českém rychlodabingu. Nakonec tuto částku překonala o zhruba 50 000 korun a výsledek snažení nyní konečně míří do kin. A hned na úvod lze prozradit, že kdyby takhle vypadaly všechny nadšenecké projekty, byl by filmový svět krásnějším místem.

RECENZE: Králové videa – Povedený dokument o fenoménu rychlodabingu?

Z kraťasu celovečerákem

Robin Hood socialismu

VHSkové veksláctví

📰 Poslední filmové novinky