Jestli byste měli v týdnu vidět jeden film, je to tenhle!

Monos můžete aktuálně zhlédnout na HBO GO.

Zamlžená kolumbijská pohoří, která obtékají hustá oblaka a kde ručička tlakoměru sahá do extrémních výšin. A zde skupinka dětských vojáků, jedna kráva a americká doktorka, která je zajatcem místní jednotky mladistvých vybavených samopaly a alkoholem. Tak začíná psychologické drama Monos režiséra Alejandra Landese, který se ve skromném opusu z prostředí vlhkých horských výběžků a dusné džungle rozhodl prozkoumávat obdobné téma jako ikonický Goldingův Pán much. Tentokrát se však neúspěšně nebuduje demokracie, nýbrž krutopřísná vojenská jednotka mladistvých, jejíž semknutost a disciplína se však začne rozpadat v momentě, kdy zůstává bez dozoru.

Zatímco při návštěvách vysvaleného a nekompromisního velitele se během dne jede ostrý drill, který má zocelit tělo i ducha, v momentě jeho absence se rozjíždí soukolí intoxikačních večírků za využití alkoholu a omamných látek. Nedocenitelná je v tuto chvíli Landesova režijní schopnost zprostředkovat vliv drogového opojení pomocí hutného zvukového mixu a uhrančivé kamery Jaspera Wolfa, která přepíná mezi nalepeností na obličeje poblouzněných postav a úchvatnými vysokými detaily lesnatého prostředí. Ostatně hlavně vizuálno je v tomto případě opravdu výraznou složkou vyprávění, když jsou opulentní záběry na krajiny a přesné rámování jako z obrazu mistrovských malířů v silném kontrastu jak se zmíněnými intoxikačními momenty, tak především vnitřním rozpadem psychiky ústřední jednotky, která má do krásy filmových obrazů skutečně daleko.

Silný kontrast mezi podstatou zobrazovaných událostí a jejich podáním neustále nutí k divácké pozornosti, stejně jako záměrná nedoříkavost filmu, který nikdy nesděluje víc informací, než je nutné k elementárnímu pochopení děje. Mladiství s přezdívkami jako Rambo, Bum Bum či Šmoula spolu komunikují spíše pomocí gest, pohledů a sexuálního chtíče, než-li lavinou slov. A podobně minimalistický je i děj, který by se dal ironicky shrnout jako série bloudění po krásných prostředích, ve kterých partičce mlíčňáků začne pomalou šplouchat na maják. Důvody, proč se tak v obklopení neustále stejnou džunglí a vykonáváním stereotypních činností děje, jsou však nasnadě a vybízí k aktivnímu doplňování dílků dějové skládačky, která se nezdráhá psychiku drásající samotu nárazově střídat se střetem s profesionální armádní jednotkou, anebo umístěním jedné z postav do dospělého rodinného prostředí, z jehož umístění do opozice k labilním teenagerům až mrazí. Obzvlášť v momentě, kdy dochází ke krveprolití, která jsou zásadně točena chladně a zcizeně. Stejně jako je vnímá ústřední partička, pro kterou je v závěrečné třetině střílení kulek a odebírání lidských životů pouhý úkon bez psychického dopadu. Na rozdíl od v horách zadržované lékařky, která se ze spárů vymytých mladých mozků snaží uniknout i za cenu částečné ztráty lidskosti a morálních zábran.

Monos není filmem lehkým na sledování. Jeho tempo není vražedné, kauzalita není střižená podle běžného hollywoodského mustru a více než o děj se jedná o pocitovku, která se snaží přiblížit mentální rozklad postav skrze záměrně překrášlené audiovizuální porno, které především na velké obrazovce moderních OLED panelů či plátně (na notebooku či mobilu tohle sledovat vážně nechcete!) dokáže od prvních minut pohltit a emocionálně vysávat. Jedná se o film, který vyžaduje pozornost a aktivní diváckou participaci, umí se však odměnit vrstevnatostí a intenzitou, které i díky vypjatému a opět nejednoznačnému závěru rezonují další hodiny po zhlédnutí.

Jestli byste měli v týdnu vidět jeden film, je to tenhle!

📰 Poslední filmové novinky